Image not found

Klid a pohoda jarního Osla

přidáno: 22.02.2016

Klid, čistota a celková kultivovanost jak prostředí, tak i milých obyvatel Osla. To jsou mé první postřehy z návštěvy této malebné Norské metropole. Město jako celek působí vcelku nenuceně. Zároveň je však každému jasné, že bezpochyby patří mezi top místa, která stojí za to navštívit. (...i když to stojí trošku víc :-)).

Rozlohu má velmi podobnou Praze. Nicméně obyvatel tam žije přibližně o polovinu méně, což je znát na jeho struktuře. Centrum je poměrně hustě zastavěné a velmi podobné ostatním evropským metropolím. Vzdálenější čtvrti už ale připomínají spíše maloměstskou zástavbu plnou rodinných domků, zahrádkářských kolonií a hlavně přírody.

Nová budova Opery v Oslu.

V interiéru Opery a také u většiny dalších Norských staveb se dřevo objevuje jako dominantní stavební a také dekorační materiál.

Komplex administrativních budov Barcode project je stále ještě ve výstabě. Nicméně jeho pestrost mě na první pohled okouzlila. Rozhodně doporučuji prohlédnout detailnější obrázky třeba na pinterestu.

Jízda metrem se směrem z centra plynule mění ve výlet vlakem připomínající cestu posázavským pacifkem. Na perferii města začnete snadno pochybovat, zdali jste ještě v hlavním městě Norska. Prostředí tam tvoří především husté lesy, jezera a mnoho sportovců. Na zdravém životním stylu si Norové skutečně zakládají. Pokud tam potkáte člověka výraznější postavy, půjde nejspíš o cizince.

Mateřská škola uprostřed lesa- existuje vlastně lepší prostředí, ve kterém by děti mohly vyrůstat?

Pohádkových roubenek bylo plné město. I v centru by se jich pár našlo.

Chaloupka u jezera.

Mnohokrát jsme si připadali jako kdybychom se lusknutím prstů ocitli na Nové louce v Jizerských horách.

Tradičně pojatý interiér roubené chalupy.

Ale teď zpět "do města". I v Oslu bychom našli řadu historických, nejčastěji neorenesančních až klasicistních budov, které jsou spíše podobné té naší, středoevropské architektuře.

Právnická fakulta.

Parlament.

Královský palác.

Co mě v Oslu asi nejvíce překvapilo je celková tolerance společnosti, jež se pochopitelně projevila i v architektuře. Fascinovala mě schopnost Norů do historického centra města postavit moderní budovu svým vzhledem zcela odlišnou, ale umět jí zakomponovat tak, že se nad její jinakostí málokdo pozastaví.

Pohled z parku Spikersuppa na budovy nedaleko Parlamentu.

Vedle tolerance považuji za další charakteristiku norského národa jeho sebevědomí a vlastenectví. Norové rádi oblékají národní kroje i k sebemenším příležitostem. Také hrdě vyvěšují státní vlajku, kterou tak bylo možné vidět nejen na veřejných budovách, ale také na rodinných domech i v zahrádkářských koloniích. Zkrátka všude :-)

Kostel Holmenkollen Kapell.

Třetím znakem typickým pro architekturu Osla je podle mého názoru množství prostředků investovaných do nových staveb, které se ani tak neprojevují okázalou přezdobeností jako spíš technologickým provedením.

Olympijský skokanský můstek Holmenkollbakken.

I Oslo je poznamenáno LeCorbusierovým funkčním bydlením nejčastěji v podobě panelových domů. Jen se jedná o velmi zachovalé budovy, jejichž zástavba není tak mohutná jako v případě sídlišť u nás a i tak se fasády domů alespoň nepatrně liší.

Panelový dům.

Můj pocit z dokonale moderní metropole ale kazí přehnané sociální cítění Norů, které se místy zvrhává v násilné připomínání významu rodiny jakožto hlavní hodnoty společnosti. Milý kýč zobrazující cyklus lidského života se dá s nadsázkou přejít. Ovšem sochy znázorňující rodinné hrátky hraničící s pedofilií ve mě vyvolávají pocit zajetí ideály norského národa. A tak přemýšlím, jestli se tímto dílem snaží autor poukázat na maximální liberalismus státu anebo zde lehce pootvírá dveře 13. komnaty Norska...

Vigelandsparken.

Vigelandsparken.

Vigelandsparken.

Vigelandsparken.

Vigelandsparken.

Nehledě na to, jak moc nevhodně můžete být vyfoceni u rozjímání nad takovým dílem ☺

Komentáře

Lucie

Komentáře

Nový komentář